13. Pohled do přírody - Jakou roli hrají u nemoci zárodky?¶
U svých pacientů se často setkávám s ušními infekcemi. V mnoha zanícených uších se vyskytuje bakterie. Ta se množí, protože na ušním bubínku nebo ve zvukovodu rostou granulace (tzv. "divoké" maso bez kůže). Protože a dokud bakterie nachází živiny, které potřebuje, může se množit a vytvářet svůj produkt.
Kde by tedy měla léčba začít? Měli bychom bojovat s bakterií, nebo řešit zánět? V medicíně máme k dispozici oba přístupy: Obvykle se antibiotikum kombinuje s kortikosteroidem, aby se potlačilo obojí současně. Pokud se však neodstraní příčina zánětu, zabírají tyto léky pouze dočasně - a někdy vůbec ne.
V řadě případů jsem mohl pozorovat, jak to funguje.
Případ 12
Přibližně šedesátiletý pacient se dostavil k ošetření s těžkým zánětem pravého ušního bubínku. K zastavení zánětlivého procesu jsem použil obvyklé léky. Zánět se však během léčby nezlepšil, ale zhoršil. Proto jsem s tím mužem hovořil o jeho životní situaci. Byl ve vážném konfliktu, který se měl projednávat u soudu až za tři týdny. Dokud soudní jednání neskončilo, nic mu nepomáhalo. Pak zánět pod vlivem aplikované terapie zmizel a bacil se přestal množit (bacily nelze zabít, ale pouze redukovat, vždy zůstávají přítomny v neaktivní formě). Co tedy pacienta uzdravilo? Terapie, nebo změna jeho myšlení?
Bakterie mohou něco vytvářet, pouze pokud mají potravu - a tu jim tělo musí poskytnout. Proto jsou také důsledkem zánětu, nikoli jeho příčinou. Bakteriální infekce může také způsobit poškození toxiny, které produkuje, ale vždy jako druhá instance, nikoliv jako příčina.
Patologickému růstu zárodků vždy předchází zánět v těle, a to jak u bakterií, tak u plísní. Proto mohu použít antibiotikum, pokud má zárodek škodlivý účinek na organismus v důsledku produkovaných toxinů. To však zánět nevyléčí, protože se nebojuje proti příčině. Musím pacientovi vysvětlit, odkud jeho nemoc pochází. Jakmile zmizí zánět, zmizí i aktivita zárodku.
Zárodky jsou schopny růst pouze tam, kde jim tělo poskytuje prostor a výživu. Mohou se aktivovat kdykoli. Pouze hostitel rozhoduje o tom, kdy jim poskytne potravu a kdy ne. Jedině tak může být virus tělem produkován a použit jako zánětlivý faktor.
Případ 13
Do ordinace přišla asi 60letá pacientka s jednostranným pásovým oparem na pravé straně. Podél nervu se při něm tvoří puchýře v kůži. Než se objeví, máte asi tři dny bolesti, aniž byste cokoli viděli. Když se puchýře objeví, dozvíte se, že je to virus. Odkud se však bere, kdo ho produkuje? Jak to a proč pouze na této části těla? Kdo řídí jeho lokalizaci?
Mluvil jsem s pacientkou o obou stranách těla, o střídavě propojených mozkových hemisférách a o dědičnosti po otci a matce. Nemoc se projevuje tam, kde je ve vztahu nespokojenost a konflikt. Pacienti často jen stěží chápou mé vysvětlení, že nemoc pochází z jejich myšlenek. Mimochodem, konvenční medicína také uznává stres jako spouštěč pásového oparu. Ze svých konzultací vím, že strana těla s dominantní rukou je tou stranou těla, která je ovlivněna vztahem s matkou nebo partnerem. Vysvětlil jsem tedy ženě, že její nemoc vyvolalo myšlení v levé části mozku a že to muselo být něco negativního. Musela to být osobní ztráta, něco, s čím nesouhlasila a co tělu uškodilo. Tělo nemůže lhát.
Mluvila o dovolené, která právě skončila, že všechno bylo hezké, že nebyly žádné hádky. Její matka zemřela již před 5 lety. Když jsem se zeptal na datum úmrtí, shodovalo se s časem dovolené a první puchýře se objevily den poté. Pacientka pak popsala, jak na dovolené vzpomínala na matku a truchlila pro ni.
Zármutek je bolestná a nebezpečná myšlenka, protože způsobuje nemoc. Dokazuje, že od druhé osoby stále něco chceme. Ale tato osoba zemřela a už tu není. Pokud by člověk myslel pouze na zesnulou osobu, aniž by to viděl jako velkou ztrátu pro sebe, tělo by na povel ducha nevytvořilo virus. Ve skutečnosti však každý lituje především sám sebe, protože už nemá svou matku nebo jinou osobu. Proto se lidem daří špatně a vnímají se jako oběti smrti svých blízkých. Takové myšlení jim brání událost správně zpracovat a vede k onemocnění. Zda se ještě přidají mikroorganismy nebo ne, není pro mylné uvažování jako skutečnou příčinu důležité. Jistě to hraje roli v terapii, ale ne při odstraňování příčiny.
V přírodě existují základní souvislosti, které nelze změnit. Podle nich makroorganismus vždy rozhoduje o mikroorganismu. Tak je tomu bez výjimky. Říká a učí se však opak. Proto je třeba brát za měřítko přírodu s jejími zřejmými procesy, a ne výroky takzvaných odborníků. Zárodky, které žijí z hniloby, jsou např. přítomny vždy a všude. Zřejmě nezáleží na zárodcích, kdy jablko - ještě na stromě nebo i po sklizni - hnije a zárodky ho následně mohou "strávit".
Vyšší organismy vždy dominují nad nižšími formami života. Kdyby tomu bylo jinak, nemohly by existovat vyšší organismy, a tedy ani lidé. Ve střevech a na kůži máme více zárodků než buněk v celém těle. Z hlediska počtu by nás měly být schopny snadno "sežrat". To však zřejmě nemohou a nedělají, protože žijí společně s námi.
Abychom to shrnuli: Zárodky, ať už jde o viry, bakterie nebo plísně, nemohou být skutečnou příčinou našich nemocí. Duch, který je nadřazen hmotě, rozhoduje o těle, včetně vlivu zárodků. Je proto velmi důležité, abychom přesně znali stavbu a funkci člověka a jeho potřeby.