1. Moje cesta k pochopení člověka

"Odkud pochází nemoc?" Tuto otázku si klade každý pacient, kterého trápí nějaké potíže. Během studia medicíny ve Freiburgu a během své specializační přípravy jsem měl možnost získat řadu odborných poznatků z literatury a od zkušených lékařů, a proto jsem si myslel, že odpověď na ni znám. Velmi brzy jsem však narazil na pacienta, pro jehož problém jsem neměl žádné uspokojivé řešení.

Případ 1

Mým pacientem byl starší pán. Již delší dobu ho trápila jedna potíž: pořád mu zaléhalo v uších. Přišel za mnou, aby se jí zbavil. Stanovit diagnózu pro mě bylo snadné. Jednalo se o funkční poruchu ventilace středního ucha, takzvané Eustachovy trubice mezi hltanem a středním uchem. Podle konvenční medicíny je příčinou nedostatek tekutiny v krevním oběhu pacienta. Doporučil jsem mu proto, aby více pil, a věřil jsem, že jsem mu tím pomohl.

Pacient se však po několika týdnech vrátil: "Pane doktore, teď už piji 3 litry vody denně, ale v uších mi pořád zaléhá." Jako lékař jsem mu mohl poradit, aby pil ještě více. Mohl jsem také poukázat na jeho věk a vysvětlit jeho nemoc jako běžný příznak stáří. Ale našel bych skutečnou příčinu nemoci?

Se svými odbornými znalostmi jsem dokázal pojmenovat příznaky a stanovit diagnózu, ale neznal jsem odpověď na otázku, proč je můj pacient nemocný. Jako lékař jsem však chtěl být schopen s čistým svědomím říci, co je příčinou nemoci mých pacientů, abych mohl trvale odstranit jejich příznaky. Už jsem své pacienty nechtěl nechat s jejich otázkami samotné, toužil jsem jim dát odpovědi, kterým bych sám rozuměl.

Jmenuji se Dr. Horst Müller. Již 20 let vykonávám praxi ušního, nosního a krčního lékaře ve Weinheimu. Je pro mě důležité, abych přišel na kloub příčině onemocnění, protože pouhá léčba příznaků mi nestačí. Uvedu jednoduchý příklad: příčinu plísně v domácnosti lze vysvětlit, protože ji způsobuje vlhkost. Pokud by odborník doporučil k nápravě situace pouze prostředek na odstranění plísně, ale neodstranil by příčinu, nebylo by to přijatelné. Je to proto, že prostředek na odstranění plísně by neodstranil vlhkost. Ani odvlhčovače vzduchu by nebyly řešením, ale pouze léčbou příznaků, pokud by se neodstranila příčina vlhkosti. Teprve po zjištění a odstranění příčiny vlhkosti je možné s růstem plísně skutečně bojovat.

V mnoha profesích jsou specialisté odborníky ve svém oboru. Automechanik zná každou součástku vozidla. Architekt zná vlastnosti používaných stavebních materiálů. Lékař však často člověka skutečně nezná, a proto nemůže proniknout do příčiny nemoci. Ve většině případů žel medicína nedokáže vysvětlit příčinu pacientovy nemoci, protože ji prostě nezná. Tato neznalost pramení ze skutečnosti, že člověk je v medicíně příliš zřídka vnímán jako celistvá bytost.

V lékařské praxi jsem byl konfrontován s celým člověkem. Z "nosu" nebo "ucha" se najednou stal člověk, který má otázky. V rozpoznávání symptomů jsem byl během svého vzdělávaní dobře vyškolen a dokázal jsem vyšetřit 70 pacientů během 5 hodin. Kdyby se ke mně první pacient vrátil po vyšetření 69 dalších případů, jako člověka bych ho nepoznal. Ale podle jeho nosu bych si všiml, že jsem ho dnes už jednou viděl. Tato situace s nezodpovězenými otázkami mě deprimovala, protože jsem nechtěl obrazně řečeno prodávat prostředky proti plísni, aniž bych věděl, proč zeď vlhne.

Abych zjistil příčinu nemoci, nehledal jsem v knihách ani na internetu, ale ptal jsem se samotných pacientů. Protože mluvení při 70 pacientech za 5 hodin vychází trochu zkrátka, bylo nutné strávit s nimi více času a naslouchat jim.

Prvním krokem bylo vytvoření časové osy anamnézy mých pacientů. Zaznamenával jsem všechny závažné i méně závažné potíže a nemoci, včetně operací a porodů.

Jedná se o anamnézu, běžný postup v medicíně. Pokud chcete pacienty skutečně poznat, potřebujete na to nějaký čas. Tyto vstupní pohovory provádím dodnes a někteří pacienti jsou překvapeni, že musí u ORL lékaře odpovídat na tolik otázek. Pak jim vysvětlím, že potřebuji celkový obraz pacienta a nedívám se jen na jeden příznak, se kterým ke mně přišel. Potřebuji znát celého člověka se všemi jeho nemocemi.

Jako protipól k nemocem a lékařským zákrokům jsem vedle nich postavil životní příběh pacientů. Rozhodující jsou zejména nejbližší vztahy a prožité události. Ty jsou pro člověka na myšlenkové úrovni nejdůležitější. Zařadil jsem tedy vztahy k rodičům, rodičů mezi sebou, k manželovi/manželce, k dětem atd. K tomu jsem doplnil události, jako svatba, rozvod, úmrtí blízkých příbuzných, profesní situace, větší změny jako změna zaměstnání a stěhování. Důležité jsou také dramatické životní události jako závažná traumata, např. případné zkušenosti s násilím a zneužíváním. Všechny tyto body na časové ose jsem porovnal s fyzickými stížnostmi.

Po porovnání těchto údajů jsem si uvědomil, že nic neodpovídá symptomům mých pacientů lépe než jejich "duševní anamnéza". To byl i případ pacienta se zalehlýma ušima. Stížnosti a dysfunkce nevyvolávaly fyzické vlivy. Poznal jsem, že musí existovat přímá souvislost mezi tím, co člověk prožil, a jeho fyzickými potížemi.

Způsobila tedy zalehnutí ucha myšlenka a ne nedostatek tekutin? Abych to zjistil, musel jsem se podívat na něco, co je v konvenční medicíně často zkoumáno jen okrajově: lidské myšlení, resp. myšlenky a jejich role v životě člověka.

Musel jsem si tedy položit otázky: "Co jsou myšlenky? Odkud se berou?" A co je důležitější: "Kde začínají?" Musí přece odněkud pocházet a mít nějaký počátek.

Po mnoha anamnézách a životních příbězích mých pacientů - a je jich už několik desítek tisíc - jsem si uvědomil, co je příčinou lidských nemocí.