16. Nový život - jediné řešení problému člověka

My lidé všichni žijeme z jednoho života, i když jsme rozdílní jedinci. Neexistuje žádná výjimka. Všichni máme jediný původ a ten je ve stvoření. Zákon dědičnosti byl rovněž ustanoven při stvoření. Bible nám ukazuje, že Bůh na počátku stvořil jedinou osobnost: Adama. Díky biblické zprávě v 2. kapitole knihy Genesis víme, jak byla následně z Adama stvořena Eva. Bůh vzal Adamovi žebro a vytvořil z něj Evu. Eva se také musela duchovně připoutat k Bohu. Stejně jako Adam měla i ona správnou identitu jako stvoření. Všechny děti, které by byly v tomto stavu stvořeny z Adama a Evy, by měly Adamův život, a proto by také mohly žít neomezeně dlouho.

Adam byl duchovně navázán na Boha a měl správnou identitu: "Jsem stvoření." Z něj vznikli všichni ostatní lidé. Podle Božího plánu měl člověk žít věčně, tj. časově neohraničeně, a rozmnožovat se.

Ale všechno dopadlo jinak. Adam a Eva klamali sami sebe, když se domnívali, že mohou změnit svou identitu a stát se rovnými Bohu. Tento sebeklam vedl k odloučení od Boha. Protože je však duchovní závislost zabudována do funkcí ducha, stali se nevyhnutelně duchovně závislými jeden na druhém. Nemohli již důvěřovat Bohu a jeho neměnnému zákonu. Nemohli již věřit Božímu slovu. Oba tedy vkládali svou důvěru a víru v toho druhého. Díky sebeklamu se však lidé považují za duchovně nezávislé. Žijí v pomyslné bublině, věří, že myslí svobodně, a neuvědomují si, že všechny jejich myšlenky jsou závislé pouze na tom, co říkají nebo dělají druzí lidé. Tento sebeklam jsem dokázal rozpoznat díky tělesné nemoci, protože zjevuje falešnou duševní závislost.

Lásku, kterou člověk potřebuje, může vždy čerpat pouze ze zdroje, který je pro ni určen od počátku světa. Stejně jako Bůh od počátku určil, odkud získáváme kyslík - ze vzduchu, a ne z vody - určil také, čím a kde můžeme výlučně naplňovat své duchovní potřeby. Pokud se budeme přesto snažit zhluboka nadechnout i v době, kdy jsme pod vodou, nedopadne to dobře. Stejné je to s duchovní závislostí: pokud získáváme lásku od lidí, je to jako nadechnout se z vody.

Je velmi obtížné přimět člověka, aby si uvědomil tento hrozný stav sebeklamu, protože v medicíně a ve vědě dohromady nemáme dostatečně jasně na paměti duchovní aspekt vývoje nemoci.

Když poznáme sebeklam, že člověk věří, že je bůh, pochopíme, odkud se berou všechna učení, která Boha popírají. Ale ani ti lidé, kteří Boha přímo nepopírají, nevědí, proč ho potřebují. Náboženství žel neodkazují na lásku Stvořitele, ukazují spíše obraz dominantního a diktátorského Boha. Lze tedy říci, že všichni lidé jsou s Ním nakonec v konfliktu. Nemohou se k Němu již přiblížit. Člověk se proto již tisíce let a mnoha různými způsoby snaží nahradit chybějící blízkost Boha. A tak mnozí doufají, že řešení svého problému najdou v náboženstvích nebo ideologiích. Ať už jde o Buddhu nebo Marxe, Konfucia nebo Gándhího, vždy je cílem nějak vyřešit problém člověka. Falešná identita se tím však nenapravuje.

Život Adama, z něhož všichni pocházíme, je definitivně oddělen od Boha. Proto již nejsme trvale životaschopní a musíme zemřít. Kdyby neexistovala možnost, jak se z tohoto fakticky mrtvého stavu dostat, jak jej vyměnit, abychom přešli do časově neomezeného života, nebyli bychom vůbec naživu.

Je možné dosáhnout obrácení u člověka, který se mylně domnívá, že je sám bohem?

Případ 15

V Myanmaru jsem potkal buddhistického mnicha. Bylo mu kolem 50 let, měl extrémně zvětšenou štítnou žlázu s hypertyreózou a velké srdeční problémy. Žádné léky mu nepomáhaly. Před deseti lety se s ním rozešla manželka a vzala s sebou děti. Poté propadl depresím a gamblerství. Po nějaké době prohrál všechny peníze svých rodičů, asi 60 000 amerických dolarů. To bylo obrovské jmění, protože v Myanmaru lidé vydělávají jen asi 1 dolar denně. Poté, co peníze prohrál, propadl hlubokým výčitkám svědomí, protože své rodiče svým jednáním zruinoval. Stal se mnichem, hodně meditoval a marně hledal klid.

Co způsobilo, že onemocněl? Kdo mu způsobil problémy se štítnou žlázou? Odpověď zní: On sám! Jeho duch ovládá celé tělo včetně štítné žlázy a srdce. Jeho duch byl zarmoucený a neviděl žádné řešení svého problému. Duchovně závisel na lásce své ženy a dětí. Když tuto lásku ztratil, neviděl jiné východisko než nějak získat dobré pocity prostřednictvím hazardních her. Ty mu nahrazovaly lásku. Ne samotná hra, ale lidé, se kterými hrál. Jenomže i ti byli pryč, když došly peníze. Neuvědomoval si, že se tím dostal do ještě větších problémů. Jeho fyzická nemoc byla odrazem jeho falešné psychické závislosti. Jeho duch neměl žádné řešení. Ani mnišství a meditace mu nepřinesly uzdravení. Co jsem mu nabídl jako řešení? "Potřebujete nový život s novou identitou."

Proč nový život s novou identitou? Protože ten starý se může kvůli naplnění duchovních potřeb vázat pouze na lidi - a někdy i na zvířata. S identitou "Jsem bůh" se neumí duchovně vázat na Boha. Kdyby to šlo, nebylo by zapotřebí nového života s místem připoutanosti pouze k Bohu. Všechny problémy člověka lze shrnout do jediné otázky: "Na kom jsem duchovně závislý?" Závislost na Bohu je fyziologická, normální a neexistuje k ní žádná alternativa.

Viděli jsme již, že z hlediska potřeb a jejich zdrojů není na výběr. Jakmile člověk ztratí zdroj naplnění svých potřeb, nemůže žít. Pokud již nemá přístup k pitné vodě, musí zemřít. Stejně tak nemůže existovat, pokud nemá přístup ke zdroji lásky. To, že vůbec krátce žijeme, i když jsme odděleni od zdroje Boží lásky, je pouze Jeho milost, abychom mohli vyjít ze starého života do života nového. Pokud člověk propásne tuto dočasnou příležitost změnit svůj stav, zbývá mu už jen nebytí, věčná smrt.

Naše nemoci a symptomy jsou tedy ukazatelem a varováním zároveň, že jsme napojeni na nesprávné duchovní místo připoutání (k druhým lidem), abychom jej mohli rozpoznat jako falešný. V důsledku toho je nám dána volba opustit omyl starého života a připoutat se k pravému zdroji lásky a života tím, že jej nahradíme pravdou nového života.

Odkud pochází Nový život? Jak byl stvořen?