7. Jak vzniká nemoc?

Rád bych vám popsal případ, u kterého jsem se naučil princip vzniku nemoci. Mohl jsem ho stejným způsobem opakovaně pozorovat u všech následujících pacientů a nenašel jsem žádný jiný vzorec.

Případ 5

Pacientka ve věku kolem 30 let trpěla 14 dní úpornými, silnými bolestmi hlavy, které prostě neustupovaly, přestože užívala léky proti bolesti. S těmito bolestmi hlavy ji neúspěšně léčil její praktický lékař, který ji pak poslal ke mně, abych vyloučil zánět vedlejších dutin. Důkladně jsem ji vyšetřil, ale nezjistil jsem nic neobvyklého. Protože žena působila velmi utrápeným dojmem, pomyslel jsem na mozkový nádor nebo krvácení do mozku. CT hlavy provedené téhož dne ukázalo nenápadný nález.

Bolesti té ženy byly zpočátku nevysvětlitelné. Neutrpěla žádné poranění hlavy ani jiná tělesná zranění. Byly její bolesti jen výplodem fantazie? Bolest samozřejmě nevidíte, ale můžete ji zviditelnit pomocí funkční magnetické rezonanční tomografie detekcí aktivovaných oblastí v mozku. Když se objeví určité aktivační vzorce, víme, že člověk cítí bolest.¹ Bolesti jsou chemické reakce z limbického systému, které v mozkové kůře duchu signalizují bolest.

Jak jsem měl nyní s tou ženou dále postupovat? Měla věrohodně závažné potíže. Bolesti si nelze namlouvat. Pomocí představivosti však mohou být vyvolány. Pokud však existují, jsou fyziologicky pochopitelné. To mohu potvrdit také z vlastní zkušenosti. Když jsem se během studia medicíny zúčastnil dopolední přednášky o ohrožení života při zánětu slepého střeva, začal jsem téhož dne kolem půlnoci pociťovat bolest v oblasti slepého střeva. V obavě, že bych mohl zemřít, jsem se okamžitě vydal na pohotovost, kde mě hospitalizovali. Po dvou dnech vyšetření, která měla určit, zda mám zánět slepého střeva nebo ne, mi slepé střevo pro jistotu odstranili. Ukázalo se, že nebylo zaníceno.

K případu 5

Protože bolest neměla žádnou fyzickou příčinu, zbývala pouze psychická složka. Zeptal jsem se, zda se před čtrnácti dny stalo něco, co ji silně ovlivnilo. Žena mi poté oznámila: "Před čtrnácti dny jsem zjistila, že mě můj přítel podvedl". Vztah trval rok a ona se mnohého vzdala, aby se za ním mohla z velké dálky přestěhovat. Opustila členy své rodiny, aby s ním mohla žít. Nyní zjistila, že jí byl nevěrný.

Ve svém duchu máme zakotvenou potřebu věrnosti a nevěra je jejím opakem. Protože jsme předurčeni svými potřebami, reagujeme na anti-potřebu automaticky odmítnutím. Stejně jako tato žena. Co mě však zajímalo, bylo, jaký myšlenkový pochod vedl k bolesti hlavy. Zeptal jsem se jí tedy, jaké myšlenky měla o svém příteli předtím, než se dozvěděla onu zprávu, a jak vypadaly její myšlenky poté. Předtím o něm přemýšlela jen láskyplně. Milující myšlenky jsou zásadně svobodné myšlenky, tj. odpovídají naší duchovní potřebě. Každá svobodná myšlenka vede k rozhodnutím, která vyvolávají příslušný elektrický impuls ladící s tělem a v limbickém systému vyvolávají pozitivní emoci. Ta je fyzickým potvrzením, že elektrický impuls byl pro tělo vhodný, a dává duchu informaci: "Jen tak dál!" Láskyplné myšlení nemůže v těle působit žádné poruchy, a tudíž ani žádnou nemoc.

Nyní se však žena dozvídá špatnou zprávu o nevěře svého přítele. Tato informace zraňuje její duchovní potřebu věrnosti, pravdivosti a spravedlnosti. Pokud je totiž muž nevěrný, pak nejenže porušuje věrnost a není čestný, ale dopouští se také nespravedlnosti. Jakými myšlenkami reaguje žena na porušení věrnosti? Cítí se zklamaná, zraněná a pomýšlí i na pomstu.

Tyto negativní myšlenky vyvolávají elektrický impuls, který zjevně poškozuje tělo. Jsou to nesvobodné myšlenky, které duch myslí a kterými sám sebe blokuje. A kdykoli duch sám sebe uvězní, činí rozhodnutí, která nejsou v souladu s tělem a v mozku vyvolávají elektrický impuls, který s tělem neladí. Tento falešný pohon vede k poškození mozku a všech ostatních orgánů s ním spojených.

Souhrn: Negativní a nesvobodné myšlenky vedou vždy k proudu, který není v souladu s tělem a více či méně závažně ho poškozuje.²

Obecně řečeno, nouze člověka vzniká tím, že někdo dělá něco, co neodpovídá potřebě jeho ducha. Tato anti-potřeba je brána jako příležitost podniknout kroky proti ní. Protože však druhého člověka (zpravidla) nelze změnit, je tato snaha zajetím sebe sama. Čím více se člověk těchto nesvobodných myšlenek drží, tím více se množí a v duchu vznikají další neřešitelné problémy. Pacientka byla v pasti další myšlenky, která ji trápila 14 dní: "Ráda bych si svého přítele nechala, kdybych měla záruku, že mi už nikdy nebude nevěrný." Tím se staví do neřešitelné situace, protože kde je záruka, že jí přítel zůstane věrný i v budoucnu? Ona sama ví, že taková záruka neexistuje, ale přesto si svého přítele drží a kdyby to bylo možné, donutila by ho k věrnosti. Toto nucení vede k jejím bolestem hlavy.

Nabízí se nyní otázka, co je důvodem našich vztahů. Proč do nich vstupujeme? Obecně panuje přesvědčení, že své bližní potřebujeme k uspokojení svých duchovních potřeb. I tato pacientka se domnívá, že k tomu potřebuje svého přítele. I ona věří, že on může naplnit její potřeby lásky, věrnosti a bezpečí. Proto se pro něj rozhodla a žije s ním. Jenže může její přítel vůbec uspokojit její potřeby? Připouští přírodní zákon možnost, že jeden člověk pije, jí nebo myslí za druhého?

Každý člověk, viděl jsem to znovu a znovu, reaguje sám proti sobě, když jiný člověk dělá něco, co je v rozporu s jeho duchovní potřebou. Ubližuje si, aniž by si to uvědomoval, a aniž by to chtěl. To je i případ této pacientky: dostává se do duchovního zajetí a vyvolává si tím bolesti hlavy, protože je přesvědčena, že jí přítel dluží věrnost. A já jsem jí dával za pravdu, dokud jsem si neuvědomil, že její mysl tímto požadavkem škodí svému tělu a že přírodní zákony nedovolují to, co chce. Teprve když jsem se na celou věc podíval blíže, uvědomil jsem si chybu v jejím uvažování.

Jako lékař předpokládám, že tělu by se nemělo dělat nic, co mu škodí. Pokud dám tělu špatnou stravu, zareaguje na ni negativně. Pokud tělo reaguje negativně na mé myšlenky, pak nemohou být správné. Musím je změnit, stejně jako to dělám se stravou, která je pro tělo škodlivá.

Jaká je tedy myšlenková chyba, kterou jsem poté dokázal znovu rozpoznat u všech následujících pacientů? Spočívá v nevědomém sebeklamu, který není považován za lež. A protože je společný nám všem, každý je sám sobě nepřítelem a ničí sebe sama, když jeho bližní, jeho blízcí, nedělají to, co by měli, nebo když umírají. Tento nevědomý sebeklam by mi zůstal neznámý, kdybych si jako měřítko nevzal nemoc a přírodní zákon.

---

1. Kröner-Herwig, B. et al., (2011): Schmerzpsychotherapie: (7. Aufl.) Springer, s. 6 ↩

2. Myšlenky se jako impuls dostávají do kostní dřeně přes limbický systém jako další bod oběhového systému člověka. Už moudrý Šalomoun napsal, že zkormoucený duch vysušuje kosti (Přísloví 17,22). Věděl, že všechny fyzické nemoci vycházejí z kostní dřeně. Právě zde se tvoří krev, totiž všechny protilátky a obranné buňky. Vše, co se odehrává v kostní dřeni, se děje na příkaz ducha. Činnost kostní dřeně ovlivňuje funkci všech ostatních orgánů v těle. Hmotné prvky, jako je vzduch, voda a potrava, vstupují do funkčního oběhu člověka prostřednictvím plic, žaludku atd. až po myšlenkách. Na počátku je u člověka duchovní prvek, láska, nikoliv chemie. Z orgánů proudí informace zpět do limbického systému, pak do mozkové kůry a odtud k duchu, čímž se funkční oběh člověka uzavírá. ↩