17. Stvoření Nového života s Novou identitou¶
Problém sebeklamu vzniká v duchu člověka, proto může být taky vyřešen pouze v nitru lidského ducha. Protože toho člověk již nebyl schopen sám, Bůh pro něj našel cestu pomoci. Ducha člověka stvořil ovšem tak, že ho nemůže ovládat zvenčí. Duch sám se musí zevnitř spojit se zdrojem lásky prostřednictvím důvěry. Lidský duch to ve svém omylu již nedokáže vykonat, proto Bůh sám zplodil člověka do Adamova života.
Zplození Ježíše v Marii skrze Ducha svatého bylo jedinou cestou, jak poskytnout člověku východisko. Tím, že byl Ježíš zplozen Otcem, v souladu se zákonem dědičnosti zdědil pravdu o sobě, pravou identitu - "Jsem synem Otce". Skrze pravdu o sobě se zárodek navázal na Boha. Tím byla odstraněna překážka, kterou by dítě počaté pozemským otcem nikdy nemohlo překonat. Člověk, Ježíš, byl spojen se svým Otcem. Byl ve správné fyziologické vazbě.
V souladu se zákonem dědičnosti však Ježíš zdědil po své matce Marii i její omyl. Tuto falešnou identitu však nikdy nevyužil, nýbrž musel ji v sobě zrušit a zničit. Během svého pobytu na této zemi musel odolávat pokušení chtít být Bohem ve své existenci jako člověk, přestože v pozadí Bohem byl. Je přitom důležité chápat, že jako Bůh existoval od věčnosti. Své božství zakryl člověkem jako rouchem. Takhle bylo jeho lidství viditelné a jeho božství skryté. Proto je na jedné straně Synem Božím a ze strany Marie - a tím od Adama - je Synem člověka.
Ježíš žil na zemi 33 a půl roku. Byl opakovaně provokován k věcem, které mu jeho identita Božího dítěte nedovolovala.1 Musel by pochybovat o své pravé identitě, aby přistoupil na četné útoky a klamné manévry. Tato možnost existovala a byla cílem všech jeho pokušení, aby se zabránilo vykoupení člověka.2 Ježíš však svou identitu zplozeného dítěte svého nebeského Otce nikdy nezpochybnil. V důsledku toho ho nikdo nemohl pokoušet, aby udělal něco špatného. Zůstal ve svazku se svým Otcem, až dokud nevydal svého ducha na kříži.
Ježíšovým posláním bylo skrze spojení s Otcem a ve spolupráci s Ním odhalovat a potírat omyl v duchu člověka. Odstranil v sobě hříšnou přirozenost, falešnou identitu. Ta byla zcela odstraněna, když na kříži zvolal: "Dokonáno jest!" (Jan 19,30). Nyní byl Adam, člověk, z něhož všichni pocházíme, osvobozen od hříšné přirozenosti.
Tím to však neskončilo. Celý člověk musel zemřít, neboť tělo a krev nemohou zdědit Boží království. Adamův život byl mrtvý kvůli jednorázovému hříchu. Člověk se již nemůže sám navázat na Boha, a proto není schopen zachovat si svůj život. Pouze z milosti člověk přesto existuje, ale jen po omezenou dobu, aby měl příležitost vymanit se ze starého života.
Tím, že Ježíš vstoupil do života Adama - z něhož žijí všichni lidé - a vzal příčinu všech hříchů (omyl "Jsem bůh") a zničil ji v sobě, vzal na sebe hříchy celého světa, aby je jako soudce spravedlivě soudil. Nesl hříchy všech lidí, kteří kdy existovali, a zemřel jako vítěz nad příčinou a následkem hříchu. Aby se tak mohlo stát, musel Adamův život dospět k nezvratnému konci, kdy zcela zanikl. Proto musel Kristus na kříži přivést na smrt celé lidské bytí. Pro naše vykoupení bylo nutné starý život zcela zničit a z nyní očištěných složek (těla a ducha), z nichž se tento život skládal, vytvořit vzkříšením život zcela Nový.
Vzkříšením třetího dne se Kristus stal druhým Adamem - životodárným duchem (1. Korintským 15,45). Když vstal z mrtvých, s nesmrtelným bytím a navždy spojen s Bohem, stal se a je novým stvořením. Nyní je navždy v pravdě. Je prvorozeným Synem Božím. Úžasné poselství přitom zní: Všichni se skrze víru stáváme Božími syny a dcerami. To je naše vykoupení. Žádná jiná možnost pro člověka neexistuje. Tento jediný Nový život je vše, co potřebujeme! Pokud jej starý člověk ve víře přijme, nový člověk se stává účastníkem božské přirozenosti. Naše spravedlnost a veškerá naše naděje spočívá pouze v Kristu. Jeho nový život nás vede zpět do Boží přítomnosti.
Nový člověk je neoddělitelně spojen s Bohem. Sebeklam je v Novém životě navždy vyloučen. Děje se to díky vykoupení. Bůh něco učinil, aby sebeklam již nebyl možný. Stvořitel se neoddělitelně spojil s člověkem. Bůh dal celému vesmíru zcela jasně najevo, že ke Stvořiteli neexistuje žádná alternativa. Žádný rozum už nikdy nebude schopen o tom pochybovat nebo to rozlomit. Žádný duch už nikdy nebude moci klamat sám sebe ve své identitě. Klam byl jednou provždy demaskován a ukázán všem bytostem: Vztah Stvořitele a stvoření je absolutní, neměnný, dobrý a správný.
Ježíšovým zmrtvýchvstáním nově stvořený život Bůh nabízí každému člověku, aby jej přijal skrze víru. Přijetí tohoto Nového života skrze víru je řešením všech lidských problémů. Odloučení od Boha, které začalo pádem Adama a Evy do hříchu a týká se všech jejich potomků, nelze zvrátit vlastními silami. Návrat k Bohu je pro nás nemožný - což znamená, že musíme zemřít. Jediným východiskem je přijmout ve víře Ježíšův život.
K vykoupení potřebujeme jak Jeho pozemský život, tak i Nový život, který stvořil, když vyšel z hrobu jako druhý Adam. Pro mě osobně to znamená odpuštění všech mých hříchů a vstup do Nového života - do Jeho, Ježíšova života. Duch svatý v tom hraje zásadní roli. On nám může Ježíšův život zpřístupnit skrze víru a musí působit na srdce každého člověka.
Otázka zní: "Jak může člověk uplatnit Nový život, aby mohl žít svobodně?"