15. Dědičnost a výchova - na čem jsou závislé naše děti?

Tím, že jsem vyšetřoval velký počet dětí a také jim poskytoval poradenství, naučil jsem se mnoha věcem. Proč mají děti rýmu? Proč mají nervové tiky?

Případ 14

Přišla za mnou rodina s 10letou dcerou, protože už čtyři roky velmi výrazně odkašlávala. Nepomohlo ani odstranění polypů, ani psychologické poradenství či alternativní postupy. Dítě bylo nyní ve 3. ročníku a odkašlávalo si každé dvě až tři minuty. Spolužáci se tomu neustále smáli.

V případě nervových tiků je příčinou speciální nedostatek lásky, konkrétně chybějící bezpečí. Dítě potřebuje 100procentní bezpečí. Odkud tuto jistotu získává? Od rodičů. Poté, co jsem s nimi vedl intenzivní rozhovor, odkašlávání po třech dnech zmizelo. Jak je to možné? Je to proto, že naše nemoci nejsou ničím jiným než příznakem něčeho. Když si duch dítěte povšimne, že jeho signál o chybějícím bezpečí byl přijat, a duch vyhodnotil tento problém jako vyřešený, mohl odkašlávání zastavit a nemoc se vyřešila.

Jak dítě funguje? Nejprve něco o jeho vzniku: dítě vzniká ze dvou zárodečných buněk. Jedna pochází od matky a druhá od otce. Tyto buňky se setkávají v dutině, vejcovodu. Přísně vzato se tak neděje v těle matky, ale na něm. Dvě zárodečné buňky s poloviční sadou chromozomů se spojí. Protože buňky nemohou nic dělat samy o sobě, musí s nimi být spojen také duch, i když ho nelze vidět. Dítě je vytvořeno z poloviny z genetické informace matky a z druhé poloviny z genetické informace otce. To platí na fyzické úrovni pro buňky a na duchovní úrovni pro ducha dítěte. Ten je z poloviny tvořen z ducha otce a z poloviny z ducha matky.

Sloučená buňka začne růst, začne se dělit a přesouvá se do dělohy. Kdo se s kým spojí? Podle přírodních zákonů je to vždy ten, kdo něco potřebuje a na druhého se přilepí. Proto se vyvíjející dítě poutá k matce. Přes pupeční šňůru a placentu, které jsou součástí těla dítěte, se dítě připoutává k matčině děloze, aby se vyživovalo, tedy aby bralo. Fyzická pupeční šňůra se týká chemie, výživy. Dítě je 100procentně závislé na matčině těle. Má možnost zvolit si tělo? Ne, samozřejmě, že nemá. A co matka? Je nezávislá, nebo také musí odněkud brát? Zdrojem potřeb matky je příroda. Matka se živí tím, co jí poskytuje příroda, a dítě si bere od ní. Pokud matka pije alkohol, dítě se také opije. Protože matka je jediným možným zdrojem dítěte, měla by si dávat pozor, aby si nevzala nic, co by mohlo jejímu dítěti ublížit.

Jak to vypadá s duševní vazbou dítěte? Vazba na duchovní úrovni je stejně důležitá jako na fyzické. Duch dítěte se od okamžiku početí váže k duchu matky ještě dříve, než embryo vstoupí do dělohy. Nemá přitom na výběr. Musí brát, musí tedy důvěřovat. Jen tak je duch dítěte schopen ze své strany dávat. Duch musí uvést do pohybu a řídit elektrický proud, který embryo potřebuje k životu a růstu. Duch dítěte bere od ducha matky přes jakousi duchovní pupeční šňůru a v prvních třech měsících sestavuje malé tělíčko. Po této konstrukční fázi dítě ještě dlouho dále roste, ale strukturálně se už nemění.

Duch řídí stavbu a růst dítěte ve všech procesech. Pokud matka zažívá příliš velký stres - v podobě nesvobodných myšlenek - pak duch dítěte nesestaví tělo zcela správně. Jednotlivé části těla nebo cévní spojení pak mohou chybět. Proto by nastávající matka měla vědět nejen to, co má správně jíst a pít, ale také jak a na co má myslet. Kdo řídí její myšlenky? Existuje pro ni také zdroj potřeb, z něhož bere? Jistě musí také někomu důvěřovat. Důvěřuje svému manželovi, nebo vlastním rodičům?

Většina lidí zůstává po zbytek života připoutána ke své matce. Jedna starší pacientka mi s velkým hněvem řekla: "Mému manželovi je nyní 70 let, jeho matce je přes 90 let a on ji stále poslouchá!" Mnoho umírajících lidí kvůli jejich stále existujícímu poutu v posledních chvílích života říká, že jdou nyní za svou matkou.

Co se dále děje s dítětem v děloze? Po 9 měsících se narodí. Od tohoto okamžiku se váže na další zdroje potřeb. Kojení dítěte má svůj čas a pak se dítě živí méně nebo vůbec ne na matčině těle. Obecně přitom platí, že zdroj musí být vždy větší než osoba, která něco potřebuje. Dokud je tělo matky dostatečně velké, aby dítě plně vyživovalo, je matka dostatečná. Po 9 měsících v děloze to však již neplatí. Od narození dítě dýchá samo.

Jaká je závislost na mentální úrovni? Proč trpěla dívka v 14. případu nervózním odkašláváním? Je třeba hledat spouštěč v dítěti, nebo v matce? Dítě nemá na výběr. Svým tikem vyjadřuje duševní nedostatek. Je duševně připoutáno ke své matce a bere od ní. Tuto vazbu lze prokázat experimentálně. Není možné vidět ducha, lze však změřit elektrický proud, který vyvolává. Pokud se současně měří mozkové vlny matky a dítěte, je závislost dítěte zřejmá.¹ Kdykoli matka změní svůj proud, dítě ji ve velmi krátké době následuje a také změní ten svůj. Spojitost mezi mozkovými vlnami matky a dítěte lze pozorovat na určitou vzdálenost. Pokud je však vzdálenost příliš velká, duchovní pupeční šňůra se takřka přeruší.

Jak dlouho by mělo dítě udržovat svou mentální pupeční šňůru s matkou? Po jeho narození se samozřejmě nejedná o hotového člověka. Pro jeho vývoj a zdraví v prvních letech života je rozhodující, jak se daří matce. Proto by od sebe matka a dítě neměly být prvních sedm let odděleny. Všude ve světě zvířat - každopádně u savců - zůstávají matka a potomek po určitou dobu spolu; například u medvědů jsou to tři roky. Pouze rozumem obdaření lidé někdy dávají vlastní dítě pryč již po několika týdnech, aniž by si uvědomovali, jakou škodu mu působí.

Na duchovní úrovni lze předčasné odloučení dítěte od matky přirovnat k vytažení ryby z vody. Mnoho nemocí, i když se objeví až mnohem později, má svůj původ v dětství. Mohu to říci na základě mnoha pozorování. Trápení mých pacientů často pochází z této rané fáze života, protože lidé nepochopili potřeby dítěte. Nechci, aby se matky, které o tom nejsou nebo nebyly informovány, cítily provinile. Přesto chci popsat věci tak, jak skutečně jsou, protože je důležité, aby se je každý dozvěděl.

Pak v určitém okamžiku přijde čas, kdy by dítě již nemělo psychicky viset na matce. Jednoho dne musí změnit zdroj svých potřeb, protože matka už jako zdroj nestačí. Pokud však sama pro sebe nepochopí, že její manžel nebo jiní lidé nejsou pro jejího ducha tím správným zdrojem potřeb, jak to má pochopit její dítě? Teprve když Stvořitel zaujme místo zdroje potřeb namísto lidí, budou duchovní potřeby naplněny správným způsobem. V ideálním případě by dítě mělo být duchovně vázáno na Boha ve 12 letech. Mělo by duchovně přijímat pouze od něho a nemělo by již být duchovně závislé na své matce nebo jiných lidech. Pokud by dítě bylo od této chvíle zcela vázáno na Boha, bylo by z duchovního hlediska zcela nezávislé. Nebylo by to fantastické? Matka by udělala všechno správně a mohla by dítě osvobodit.

Když se však rozhlédneme kolem sebe, povšimneme si pravého opaku. Většina matek se svých dětí nedokáže pustit. Často jsou velmi "milé". Když se dítě vdá, některé by se nejraději přestěhovaly do pokojíčku vedle ložnice novomanželů.

Fascinujícím způsobem jsem si uvědomil, že nakonec všichni vyprávějí vždy stejný příběh. Protože všechno, co prožívají, vede ke stejné příčině, falešné identitě. Také dítě se chová podle své vrozené falešné identity "Jsem bůh". Kromě matky se rovněž připoutává k dalším lidem, jako je otec, prarodiče, sourozenci nebo kamarádi. Ve všech vztazích se váže k jedinému účelu, a to brát. Všechno nasává jako houba. Zároveň zůstává pevně v mylném přesvědčení, že ostatní lidé ho musí milovat.

Dítě si vymáhá lásku. Děti očekávají, že je rodiče budou milovat. Nemoci vznikají proto, že tato potřeba není - nebo není zcela - naplněna. Děti očekávají lásku především od matky a otce, ale také od babičky nebo jiných pečujících osob. Pokud dítě vyrůstá jako křesťan, často se k tomu přidává Bůh, od kterého také vyžaduje lásku. Toto požadování od druhých vychází z toho, že sám stojím jako bůh na nejvyšším místě. Když jsem si vyslechl životní příběhy mnoha lidí, poznal jsem, že nakonec všichni uvažují stejně a že se každý považuje za vyššího než jeho bližní.

Jedna otázka zůstává nezodpovězena: "Proč máme všichni stejnou falešnou identitu?" Abych ji objasnil, rád bych se podíval na zákon dědičnosti. Vše, čím jsme, je nepochybně zděděno. Odkud pochází "život" a odkud pocházejí všichni lidé na zemi? Nový život může vzniknout pouze z již existujícího života. Protože jsme živí, můžeme pocházet pouze z něčeho živého. To samozřejmě platí i pro naše rodiče, prarodiče atd. Odkud pocházejí všichni lidé? Jsme jeden druh, všichni máme stejnou strukturu. Funkce a základní potřeby všech lidí jsou totožné. Kromě toho máme již popsanou duchovní podobnost: všichni podléháme stejnému omylu falešné identity.

Na Zemi dnes žije více než 8 miliard lidí. Kde je jejich původ, když se vrátíme o generace zpět?

---

1. Turk, E., Vroomen, J., Fonken, Y., Levy, J., van den Heuvel, M. (2022): In sync with your child: The potential of parent-child electroencephalography in developmental research. Wiley. Developmental Psychobiology, Special Issue, 1-16. ↩